Pobočka Krkonošského muzea ve Szklarské Porębě byla otevřena v roce 1995. Nachází se ve stylovém domě, který od roku 1890 patřil bratrům Carlovi a Gerhartovi Hauptmannovým. Charisma významných spisovatelů způsobilo, že se kolem jejich domu začala sdružovat aktivní umělecká kolonie, která po roce 1922 získala formální podobu Spolku svatolukášských umělců (Künstlervereinigung St. Lukas in Ober-Schreiberhau).

Stálá expozice muzea přibližuje jak osobnosti majitelů vily, tak i otázky uměleckého života města v předválečné a poválečné době. Její součástí je také prezentace sklářských výrobků, které se v minulosti ve Szklarské Porębě vyráběly. Historie města je kromě těžby drahých kamenů a kovů od samého počátku spojena s výrobou skla. První sklářská huť, nejstarší v dnešních polských Sudetech (u našich severních sousedů je vnímáno horopisně – pozn. překladatele), zde vznikla kolem poloviny 14. století. Rozvoji tohoto řemesla v údolí Czeské Strugy napomohl dostatek potřebných surovin: křemene a bukového dřeva. Masivní těžba dřeva vedla k přesunu hutí do stále vyšších partií hor. To bylo ekonomicky výhodnější než přeprava surovin a ovlivnilo to rozvoj „kočovného“ typu sklářských hutí. Ve středověkých sklárnách se tavilo tzv. lesní sklo (vitrium silvestre) nebo horské sklo (vitrum montanum) s nízkou průhledností způsobenou znečištěním popelem a četnými vzduchovými bublinkami a mírně nazelenalou barvou (odtud název: „zelené sklo“).

Rychle rostoucí obliba výrobků ze Szklarské Poręby byla pro rodinu Schaffgotschů – majitelů tohoto panství – podnětem ke zvýšení počtu výrobních podniků. V roce 1575 byla v údolí potoka Czeska Struga založena první moderní sklárna, kterou vedl Hans Friedrich, v roce 1617 vznikla sklárna ve Weissbachtalu (dnešní Biała Dolina), kterou založil Wolfgang Preussler, a v roce 1754 byla založena sklárna Carlsthal (osada Orle). Na počátku 19. století byly v osadě dvě sklárny a 26 brusíren a většina obyvatel byla zaměstnána ve sklářské výrobě.

V roce 1841 zahájila provoz největší a nejslavnější sklárna v historii města, sklárna Josephine (fungovala až do konce druhé světové války, po válce obnovila výrobu pod názvem sklárna Julia). Svým sortimentem exkluzivních výrobků z křišťálového skla se proslavila po celém světě. Zboží se vyrábělo ze skla barveného ve hmotě – rubínového, alabastrového, kobaltového – a bylo bohatě zdobeno broušením, rytím a gravírováním v souladu s aktuálními uměleckými trendy. Věhlas produktů upevnila účast na světových průmyslových výstavách v Londýně, Paříži a Vídni.