Město Kłodzko (Kladsko) se nachází na jihu Dolnoslezského vojvodství, v severovýchodní části Kladské kotliny (Kotlina Kłodzka), přibližně 100 km od Wrocławi a 50 km od polsko-českých hranic. Toto město s 27 000 obyvateli, ležící na úpatí Bardských hor (Góry Bardzkie) na řece Kladská Nisa  (Nysa Kłodzka), je sídlem jednoho z největších polských okresů. Prochází jím státní silnice a železnice z Wrocławi ve směrech na Międzylesie (Mezilesí), Kudowu, Stronie a Wałbrzych, což z města činí výbornou základnu pro turisty navštěvující tuto oblast Polska. Strategická poloha na hranici mezi Slezskem a Čechami, na trase jedné z nejdůležitějších obchodních stezek v Evropě vedoucí z jihu na sever evropského kontinentu, která byla odnoží jantarové stezky z dob Římské říše, dala městu dlouhou, ale bouřlivou historii. Kladsko získalo městská práva ve třetí čtvrtině 13. století, ale opevněné sídlo zde existovalo již mnohem dříve. První kronikářská zmínka o něm pochází z roku 981, ale archeologické nálezy naznačují, že osada zde existovala již v době římského vlivu. V 11. stol. byla Kladská kotlina předmětem mnoha polsko-českých sporů a ozbrojených konfliktů, ale od roku 1137 se na základě mírové smlouvy stala majetkem Čech. Období prosperity a rozkvětu obchodu a řemesel učinilo z Klodzka jedno z nejvýznamnějších a nejbohatších měst v regionu. Jeho slavné časy připomínají četné zachovalé památky vysoké umělecké kvality. Jsou jimi most přes řeku Młynówku a farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z období gotiky, dále barokní soubory jezuitského konviktu, koleje, kláštery a chrámy františkánů a bernardinů (nyní klarisek). Staletí prosperity byla přerušována bouřlivými epizodami náboženských konfliktů. Husitské války (15. století) a třicetiletá válka (17. století) přinesly městu velké škody a zkázu, ze kterých se muselo v následujících desetiletích vzpamatovávat. V 18. a 19. století probíhala přeměna města Kladska v opevněnou pevnost, kterou zahájil habsburský císař a v níž pokračovaly pruské úřady. Udělení vojenských funkcí městu blokovalo rozvoj předměstí až do poloviny 19. století a zároveň zatěžovalo městskou samosprávu i obyvatele dodatečnými daněmi a povinnostmi. Urbanistický rozvoj centra začal až po zrušení vojenské posádky v roce 1867, ale město již nikdy nenabylo svou někdejší slávu. Co však získalo, byla v evropském měřítku ojedinělá památka vojenské architektury, která dnes do Kladska láká davy turistů.