Lužické muzeum ve Zgorzelci bylo založeno v červnu 2007 jako instituce, která se zabývá dokumentací historie Horní Lužice, shromažďováním sbírek týkajících se tohoto regionu a uchováváním kulturního dědictví.

V 50. letech 13. století se ve Zgorzelci (česky Zhořelec, německy Görlitz) usadilo velké množství vlámských soukeníků. Výroba sukna město na řece Nise brzy proslavila. Ve 30. a 40. letech 19. století se vyváželo do jižního Německa a jižní Itálie, do Řecka, Turecka, Persie, Indie a Číny. Kromě toho byl Zgorzelec od konce 16. století do poloviny 17. století významným střediskem výroby kameniny. Největší komplex pozůstatků hrnčířské výroby, včetně vypalovacích pecí a výrobního odpadu ze 14. až 18. století, byl objeven na západním břehu Nisy v oblasti dnešního města Görlitz.

Sbírky Lužického muzea zahrnují archeologické artefakty, lidový nábytek a domácí potřeby z 18. až 19. století, kartografickou sbírku map, plánů a panoramat a také historické a ikonografické sbírky ilustrující bohatou historii města a regionu. Stálou expozici tvoří rekonstrukce interiéru typického lužického podstávkového domu, včetně místních řemeslných výrobků, jako je nábytek, různé druhy vybavení domácnosti a keramické nádoby pokryté pro tento region charakteristickou hnědou glazurou. Další místnosti slouží k dočasným výstavám.

Důležitou součástí činnosti Lužického muzea jsou vzdělávací a popularizační aktivity zaměřené především na děti a mládež, které umožňují přístupnou formou předávat znalosti z oblasti historie, archeologie nebo etnografie.